Stránky Marcely a Radka
Zpět na Himálaj 2011
Předadventní (2011) úvahy inspirované (nejen) Nepálem
= tak trochu sociokulturní blog svou dynamikou částečně kompenzující zatímní relativní ztrnulost "nehimálajské" části tohoto webu;
časem nějak zaintegrujeme do "Témata pro Poustevnu 2012";
(by Radek)
Nouriel Roubini:
"You can´t only be a virtual Global Nomad, which googles on, in a virtual reality. You have to be there. You have to see it, smell it and
live it. You have to see people, travel and interact."
Zdroj inspirace 1 = dnešní Nepál
- viz záložka Dnešní Nepál
- Ve smyslu Roubiniho a jak naznačeno v "Cíle .../Sociokulturní ...", inspiroval nás (zejména závěrečný "pohimálajský" týden)
pobytu k řadě úvah různé hloubky, ke krystalizaci, ale někdy i posunu v některých postojích a hodnoceních; nepálskou zkušenost lze tedy vnímat
i jako katalyzátor tříbení si vlastních stanovisek v aktuálním euroamerickém intelektuálním (a politickém) diskurzu.
Inspirace 2 = Zeitgeist 11/2011
Po 5týdenní dokonalé izolaci od dění světa, jsme se, počínaje dillijskými "The Financial Express" v indickém letadle, ocitli opět uprostřed
mediálního odrazu současného světa:
GR referendum, 7%+ úrok z IT či ES 10Y bondů, bezradný aktivismus dua Merkozy, HU snížený rating, Euro za 26 Kč
s prognózou na 30 Kč, pražský bleskový převrat, OWS hnutí (Occupy the Wall Street), ...
Bez významnější pozornosti médií nás postupně opouštějí významní intelektuálové, namátkou:
- Tony Judt - ještě stíhá na vozíčku přednést a pak nadiktovat do knihy svůj odkaz (česky "Zle se vede zemi", Rybka Publishers, 2011), umírá 8/2010
- Christopher Hitchens, brilantní debatér, bývalý trockista, ročník 1949, funguje v 2011 kvůli rakovině jen via domácí video
- Václav Havel ...
Inspirace 3 = perly na webu (11/2011)
Jak se člověk snaží po návratu zorientovat "what´s really going on", tak narazí na pozoruhodné zdroje, které by
těžko objevil v produktivním věku, jsa věčným štvancem mezi nároky profese a potřebami rodiny. Namátkou:
Témata k postupnému rozepsání/komentování.
- evropský welfare state (état providence) 1945-75, Reagan (-Thacher) revoluce, Third Way solution now?
- Keynes (Stiglitz, Judt) vs. Chicagská škola (Hayek, Friedman, Washingtonský konsensus)
- Reaganovský laissez-faire model zvrhnuvší se v bezskrupulózní "enrichissez vous!"
- privatizace zisků, socializace ztrát; ručení občanů za životní úroveň bankéřů
- ale: výdobytky deficitně financovaného sociálního státu přece konzumuje především pracující (a ještě více nepracující) lid, ne ti bankéři
- Tea Party, OWS Movement, Occupy Your Couch reaction/attitude
- ztracená dekáda, japanizace před námi?
- hledání nového paradigmatu pro 2. dekádu; z návrhů: konzervativní recept: vrátit se k protestantské etice; Barber: zachovat kapitalismus,
ale uzdravit jej; Bělohradský (Společnost nevolnosti): "Obnova pouta mezi ctností a bohatstvím je ... jediné možné řešení současné krize".
- jak tedy s tím konzumem; infantilní vs. smysluplný (nevlezeme zpátky na stromy) konzum
- přerušme však zde blogerství k těmto obecným až existenciálním tématům; jsou sice závažná, hýbou v těchto dnech Evropou i Českem, budou jistě
předmětem diskusí na Poustevně 2012, ale rozepisovat je detailně na soukromém izolovaném webu je pitomost, na renomovaných serverech se o nich
denně objeví tisíce stránek od autorů povolanějších, autentická videa (či jejich přepisy či překlady) s klíčovými projevy Merkelové, Sarkozyho,
Sikorského (v Berlíně) ap. není obtížné vygooglovat. Zpět detailněji k tématům speciálnějším, kde je nepálská zkušenost relevantní i obsahově,
nejen hodnotově.
- chvála bruselské regulace: roamingovou minutu odchozího hovoru z Nepálu mi český operátor naúčtoval 66 Kč, minutu příchozího 54 Kč; tuším že díky
buzeraci Evropské komise to máme uvnitř EU za zhruba pětinu (příchozí desetinu) této částky
- z jiného (nadčasovějšího) soudku trochu obšírněji k nepolitickému tématu intergenerační solidarity NP vs. CZ:
starobní zabezpečení má v NP povětšině předbismarckovskou podobu - o poproduktivní generaci se starají děti.
Docela záhul (zažili/viděli jsme to velmi autenticky), kromě dětí
školou povinných nutno živit i staříky - rodiče. Zaplať Bůh za Bismarcka, ale evropskou cenou za to je rozvolnění intergenerační solidarity.
Bělohradský: "Napětí mezi dětmi a rodiči se dalo krájet ... Nejvíce mne šokovalo jejich pohrdání naší zkušeností, ale ono to vlastně bylo vzájemné "
I my nemůžeme nevnímat, že si nás generace našich dětí občas jen obtížně může vážit - neumíme přece tak dobře vygooglovat nejlepčejší
mrazničku, kočárek, foťák, tak rychle stvořit brilantní ppt-prezošku pro konzjúmry, nemáme na ruce náramek s GPS a tak.
Upřímně vzato, my jsme často ještě ošklivější, lacině je vnímáme jako prostoduché bigotní ateisty, marketingovým průmyslem infantilizované adoranty
značek (brandů), kteří dokonce i internet využívají více k sebeohlupování, než k osobnímu růstu, a především, kteří ani nevědí, že nevědí.
Metaforicky se pak vžíváme do role 3rozměrné bytosti, která své děti pozoruje jako 2rozměrné ploštice snaživě se pohybující na povrchu koule
a nemá možnost jim nebohým sdělit, že je tady o rozměr víc (a že nemusí být zcela nemoudré jej začít hledat či zkoumat). Samozřejmě,
ta metafora je nadsazená, ale ten problém tu je. Co s tím? Nevím. Přinejmenším se nebát reflexe a sebereflexe.
Zpět na Himálaj 2011